Kucharka golfových her - dodatek

Podléhali mu hráci jiz v "drevních" golfových dobách, kdy byl tento sport kratochvílí jen pro úzký okruh vyvolených gentlemanu. Jak sel cas a u klubu se zacali objevovat coby golfoví celedíni první profesionálové, zjistila slechta, ze mnohem zábavnejsí je sázet na výsledky druhých. V polovine devatenáctého století se tak velmi rychle staly populární zápasy tehdejsích slavných rodinných klanu Morrisu, Parku a Dunnu. Nad výsledky jednotlivých singlu ci ctyrher, které se pravidelne odehrávaly na hristích v St. Andrews, Musselburghu ci Leithu, visely casto sumy, které si dotycní profesionálové nevydelali za celý zivot. Tito mistri vsak hráli jen aby se uzivili, nebot bank byl v rukou vsemocných amatéru.

Se zacátkem dvacátého století zadul do sázkarských plachet nový vítr, kdyz se zábava zacala hledat v neobvyklých výkonech. V roce 1907 se slavný amatér John Ball mladsí vsadil, ze pujde v husté mlze kolo na Hoylake za méne nez 90 ran, maximálne do trí hodin a bez ztráty balonu! Vystupuje pred velkým zástupem lidí, Ball hrál na cerno obarveným gutapercovým mícem a nastrílel výtecných 81 v case neco pres dve hodiny. To uz byl cin hodný obdivu.

Shodou náhod byl Royal Liverpool dejistem i jiné sázky, která je bezpecne zaznamenána v golfových análech. V jamkovém zápase hraném mezi hráci se hendikepy 0 a 6 mel ten papírove slabsí právo trikrát behem hry vykriknout. Tuto výhodu si podrzel az do trinácté jamky, kdy behem svihu svého soupere poprvé krikl. Scratch hrác byl pri kazdé dalsí ráne stresován cekáním, kdy jeho souper opet zarve a tento stupnovaný tlak ho nakonec dovedl ke ztráte nervu i zápasu.

Jistému clenu londýnského Royston Golf Clubu se dostalo nabídky od J. Farrara, který prohlásil, ze dokáze zahrát méne nez 100 ran oblecen v plné polní. Jako dobre trénovaný armádní dustojník vyhlásil kurz deset ku jedné a získal tak malé bohatství. Pozdeji totiz vyzval k souboji místní profesionály, kterí pod tíhou vojenského vybavení vsichni do jednoho pri snaze pokorit 100 ran selhali. Jen o pár let pozdeji hrál Harry Dearth, jeden z predních operních pevcu té doby, v meziklubovém klání oblecen dokonce v rytírském brnení. Jemu vsak stestena neprála, byt prohrál tesne 1&2. Jiný proslulý gambler Ben Sayers ozulil o nejaké ty dolary neznámého amerického návstevníka Royal Burgess Golf Clubu v Edinburghu, který neveril, ze Sayers dokáze jít hriste se skóre 4 na vsech jamkách (tedy i na parech 3 a parech 5).

Jih Anglie byl svedkem neobvyklého duelu mezi hrácem s vysokým hendikepem a scratch hrácem. Dohoda urcila, ze na kazdé jamce, kde bude spickový golfista zacínat, mu pripadne povinnost vypít velkou whisky se sodou. Hrajíce oba podle svých mozností dosli pánové az na sestnácté odpaliste, kde se scratch hrác zhroutil namol a prohrál "kontumacne", ackoli v té dobe jeste o jednu jamku vedl.

Mimo sázek zalozených na golfových dovednostech (ano, hra v brnení je golfová dovednost, nikoliv dovednost rytírská) pamatuje minulost i mace slavných golfistu proti specialistum v jiných oborech. Feudální spolecnost mela moznost cas od casu shlédnout merení sil mezi golfisty a lucistníky. Legenda z Velkého triumvirátu Harry Vardon jednou bojoval dokonce i proti osteparskému sampiónovi. Jak se po zápase musel cítit chudák greenkeeper? Po takové príhre ostepem z padesáti metru atlet na greenu vyrobil urcite porádný "pitchmark".

Ve svetle techto epochálních pitomin, nad nimiz kazdý negolfista kroutí nechápave hlavou (kdo nezkusil, nepochopí), se zdají nase nedelní jamkové hry o pár hraných mícu naprosto neskodnou zálezitostí. Ale kdo ví, mozná, ze temito mini sázkami drbete za usima stene, které se zvrhne a vyroste z nej pes Baskervilský...

TIP:  Znáte nejakou golfovou hru, kterou jsme v nasem seriálu neuvedli? Napiste nám o ní a my vám jako podekování posleme malý dárek. Hezkou hru.

Golfnet