Prekázky na hristi

Architektura prekázek na hristi

Dnes si priblízíme prístupy k prekázkám, jez jsou (presneji receno: byly az do nedávna) povazovány za "Základní herní strategie". Na jejich pozadí si pozdeji budeme moci lépe ukázat, jak se k temto otázkám staví nejnovejsí golfová teorie.

Nejprísnejsí je prístup, jenz lze vysledovat zpet do poloviny 19. století - éry kozených mícu, "long nose" drev a jednoduchých zelez - oznacovaný vetsinou jako PENALIZACNÍ. Lze jej shrnout do pozadavku "kazdá spatná (zejména topnutá) rána musí být potrestána."

Vedeni takovýmto prístupem nabízeli stavitelé hrist zásadne malé cílové plochy a dopadové zóny s prekázkami, které musely být bud prímo prekonány, anebo se nalézaly v jejich bezprostrední blízkosti. Minout takovou zónu znamenalo ocitnout se v potízích - a nevyhnout se trestu. Jamky byly tím obtíznejsí, cím nárocnejsí byly záchranné rány. V dalsím vývoji byly odmenovány predevsím plné rovné rány.

Cím tezsí, tím lepsí

Jelikoz puvodními autory byli zpravidla místní profesionálové (správci, greenkeeperi, závodní hráci a trenéri v jedné osobe), promítala se do podoby hrist nejen jejich vlastní filozofie, tj. minimální nároky na stavební úpravy a údrzbu hracích ploch, ale predevsím soutezivý duch. Pojetí hry jako nemilosrdné souteze a hriste - cím obtíznejsí, tím více necht dá vyniknout nejlepsím z nejlepsích.

Jako by se zboznost Toma Morrise a jeho soucasníku projevovala golfovou vírou v neodvratitelnost odplaty za "hríchy" a odstrasující roli krutých trestu, jejichz hmatatelným projevem byla vysoká obtíznost prekázek.

Nejlepsím dukazem o prezití takovéto "trestající filozofie" je fakt, ze ani ty nejpopulárnejsí obtízné prekázky na klasických britských hristích se nevyhnuly rekonstrukcím s cílem ucinit hru plynulejsí a uzivatelsky prátelstejsí, jak tomu bylo i v prípade nechvalne známého Road Hole Bunker (c.17, Old Course, St. Andrews), jehoz hloubka musela být zmensena, celní stena snízena a bocní svahy ucineny pozvolnejsími.

J. Hurdzan ve své fundamentální Golf Course Architecture z r.1996 ilustroval uvedené principy ctyrmi výstiznými schématy ilustrujícími tento clánek (pozor: délkové údaje jsou v yardech a hloubky, resp. výsky prekázek, ve stopách).

Druhá rána za odmenu

V poslední ctvrtine 19. století - v dobe gutapercových mícu, drev oblých tvaru a diferencovaných zelez - se zacínají objevovat dráhy odmenující hráce tím jednodussí druhou ranou, cím odváznejsí byla rána první. Takovýto designerský prístup, který poskytuje moznost výberu (volby), bývá oznacován jako STRATEGICKÝ.

Rozmach golfu v Británii vyvolal potrebu stavet nová hriste. Jejich architekty jiz nebyli výlucne hrající profesionálové, nýbrz golfoví nadsenci ruzné herní úrovne - reprezentanti názoru, ze golf je predevsím hra, která má prináset lidem potesení. Vedoucím predstavitelem "nového prístupu" byl Harry S. Colt, jehoz hriste - na rozdíl od tech "penalizacních! - nemusela být behem následujícího století prestavována.

Mezi dominantní kritéria patrilo: umoznit hrácum vyhnout se prekázkám (obejít je), zvetsit dopadové zóny natolik, aby vyhovely i méne výkonným hrácum, ale pritom odmenit bezchybnou riskantní hru jednodussí následnou cestou k cíli. Coz je taktika, která dodnes nezastarala.

Naloz si, co uneses

Zacátek 20. století - s vinutými gumovými míci, drevy soudobých tvaru a diferencovanými zelezy - vnesl do stavby drah aspekt jistého golfového gamblerství, kdyz povýsil strategický design, umoznující kazdému hledat optimální trasu, na HEROICKÝ. Ten po právu odmenuje nejopovázlivejsí - heroické - rány pod heslem: Naloz si tolik, kolik uneses.

Tato strategie byla nejprve uplatnována u druhých ran do (dobre chránených) greenu, s prípadnou jasnou výzvou ke skórování na petiparových jamkách. V páde odpalu pres velké prekázky (vodní plochy, strze apod.) tento prístup hrácum umoznuje regulovat riziko trestu (penalizace) podle vlastní úvahy v závislosti na individuální schopnosti ci momentální herní nálade.

Ucebnicovým príkladem je napr. jamka c.18 na Pebble Beach - melký levý oblouk skalnatého oceánského pobrezí, pro jejíz první dve rány platí, ze musí prekonat prekázku, ale pritom se udrzet na fairwayi co nejvíce vlevo! Obdobným príkladem je dráha c.16 na TPC Sawgrass - mírný levý dogleg, obe první rány pres vodu, která obtéká i jamkoviste a ciní jej tak velmi zranitelným, byt svudným cílem.

Levný golf na dálnici

Po II. svetové válce prislo v USA období technologické revoluce i do golfového vybavení: moderní míce, kovová "dreva", kalibrovaná zeleza na nekovových saftech etc. ad infinitum! Ekonomický tlak prinesl duraz na rychlost hry a jednoduchost údrzby hrist. Levný golf, dostupný sirokému publiku, se stal pozadavkem doby.

Volná cesta, pripomínající dálnici, otevrená od odpaliste k jamkovisti - to je charakteristické pro OTEVRENÝ (orig. "FREEWAY" ci "OPEN") design. Za války byla mnohá hriste rozorána a zplanýrována k pestování výnosných zemedelských plodin, rada jich byla premenena ve vojenská cviciste a také tak uzívána. Krome poválecného tlaku na provozní úspory a minimalizaci lidské práce zde vsak sehrály svoji roli i jiné aspekty.

Nové generaci nezkusených architektu byla zjednodusená spolecenská objednávka prezentována jako norma, takze trvalo radu let, nez se kontury fairwayí zacaly opet alespon trochu tvarovat a prekázky postupne navracet z jejich okraju zpet "do hry".