Máme klubový zivot, nebo jsme car park golfers?

Podmínky pro kluby u nás

Pochopit vztah ceských a moravských golfistu k jejich golfovému klubu není jednoduché. Mozná za to mohou paradoxy golfového prostredí u nás. Na jedné strane tady máme neuveritelný golfový boom, díky nemuz se tu vystavelo pres osmdesát hrist, golfu se venuje témer 50 tisíc hrácu a CGF vede kampan na dalsí rozsírení golfu mezi verejnost. Na druhou stranu ale ceny vseho, co je s tímto sportem spojené, jsou tak vysoké, ze to radu hrácu nutí hledat financne nenárocná resení – a to pokud jde o výber vybavení, hrist nebo clenství v golfovém klubu.

Chcete-li si porídit rádné dozivotní clenství v nekterém klubu, obvykle za nej dáte desítky nebo az stovky tisíc korun jako vstupní poplatek, a pak kazdorocne hradíte hrací poplatky. To rozhodne není pro kazdého - a situace tak nahrává klubum nabízejícím rocní clenství a „virtuálním“ klubum poskytujícím svým clenum volnou hru na cizích hristích.

Hrácum se to líbí, protoze za clenství zaplatí rocne pár tisíc korun a za to si behem roku levne zahrají, a to po celé republice. Vypadá to jako ideální resení a vsichni jsou spokojeni – hráci usetrí, kluby mají své cleny, hriste dostávají green fee. Jediné, co touto situací trpí, je klubový zivot.

Klubový zivot v zahranicí

To si opravdu uvedomíme, kdyz se podíváme na sousední Slovensko. Na Slovensku nejsou investori, kterí by staveli desítky hrist, ani veliké kluby, které by sdruzovaly tisíce hrácu.

Vetsina klubu je malá, s pár desítkami clenu, kterí se navzájem dobre znají a jejich golfový klub je soucástí jejich zivota. Rada klubu dokonce vznikla tak, ze skupina  lidí, která spolecne podnikala radu vecí, spolu chtela chodit „i na golf“ – a tak si zalozili klub. Golf tam má témer rodinný charakter a jeho hlavní starostí spíse je, ze domácí hráci nemají moc kde hrát, a tak jezdí hrát (a utrácet peníze) za hranice – k nám nebo na jih do Rakouska. 

Úplne jiná situace je zase v zemi s opravdu dlouhou golfovou tradicí.

Kluby mají svou historii a jejich clenové se obvykle prílis nemení - proste si jednou nejaký klub zvolíte, a tam i zustanete. Klub a klubovna je soucástí spolecenského zivota jeho clenu. Ti nechodí jen na hriste hrát, chodí se do klubovny potkávat s práteli, posedet u nedelního obeda nebo vecer u sklenicky.

Mám kamaráda, který oznacuje ceské golfisty pojmem car park golfers. Myslí tím, ze se soustredíme pouze na herní stránku golfu - proste prijedeme na parkoviste, u auta se prezujeme, vytáhneme hole a hurá na hriste. Neprijeli jsme sem posedet s práteli, prijeli jsme jen hrát.

Máme klubový zivot, nebo nemáme?

Abychom nebyli prílis skeptictí - i u nás samozrejme existují kluby, které „mají dusi“. Jen je v tom mori ostatních není prílis videt. Trh je zaplaven ruznými typy clenství, které si muzete zarídit online a nikoho ze svého klubu ani vlastne nemusíte znát.

Co na tom, ze nemáte vztah k zádnému konkrétnímu hristi. Ze nemáte klubovnu, kde byste s práteli mohli po hre posedet a pobavit se. Ze hole skladujete ve sklepe nebo je natrvalo necháváte v aute, a kdyz jedete hrát, prezouváte se na parkovisti.

Ze z klubovny na svém oblíbeném hristi znáte pouze recepci a restauraci. Ze se znáte se svými spoluhráci, ale ne s dalsími cleny vaseho klubu. Co na tom, ze vás klub nevychovává dalsí generace golfistu a nepredává tak dál myslenku golfu jako neceho víc nez jen sportu, jako soucásti zivota hrácu.

Jestli vám výse uvedené veci neschází, je to jen dobre. Protoze boom klubového zivota, který bychom tu také potrebovali, asi jen tak neprijde. Ne do doby, nez se cena za rádné clenství snízí na rozumnou míru, aby si je mohl porídit i bezný hrác. Ne do doby, kdy se kluby prestanou rídit hlavne cílem sdruzovat co nejvíce clenu a nabízet jim co nejlepsí herní podmínky – a zacnou se soustredit i na dalsí aspekty klubového zivota. No reknete, nebylo by to krásné, moci nekam skutecne patrit?