Starý a Nový svet greenkeeperu

Ten, kdo vlastním nozem vyrezával jamky

Od okamziku, kdy Royal Burgess Golfing Society v r. 1744 schválila nejmenovanému greenkeeperovi plat 24 shillingu rocne (plus nárok na pracovní odev), lze péci o jamkoviste povazovat za profesi "an sich". Old Alick se zase stal prvním greenkeeperem, který vystoupil z anonymity. Do historie klubu Society of Blackheath Golfers byl v 80. letech XVIII. století zapsán jako "ten, kdo vlastním nozem vyrezával jamky a jako první je oznacoval praporky" …

Bylo by obtízné zacít tuto greenkeeperskou sérii jinak, nez ohlédnutím do historie - a to predevsím pripomenutím rozdílu mezi Starým a Novým svetem…

Psal se rok 1830

Kazdý markantnejsí posun v rozvoji golfových hrist - a jamkovist zvlást - byl úzce spojen s technickým pokrokem. K nejcasteji pripomínaným mezníkum patrí Buddingova úprava stroje ke strihání vlasu vlnených kobercu na travní sekacku, patentovaná v r. 1830; výstavba prvních zavlazovacích nádrzí u greenu na Old Course, zahájená v r. 1870 (dokoncená po 18 letech); zalození první trávníkové skolky v Connecticutu v r. 1885; zahájení tovární výroby vlecných zacích stroju (za konské potahy) v r. 1895; prijetí botanika dr. Ch. V. Pipera jako specialisty na trávníky do stavu amerického ministerstva zemedelství (USDA) v r. 1900; zahájení sériové výroby zemedelských traktoru Henry Fordem v r. 1907 (o rok dríve, nez na trh uvedl "model-T"); první zádost F. W. Taylora o patentování konstrukce greenu z r. 1910 (kladne vyrízená az v r. 1916) atd.

Po I. svetové válce se zacalo skokove zlepsovat technologické vybavení. Konverze vojenské produkce na civilní prinesla dosud nevídané moznosti - velké stavební stroje, vyuzitelné k zemním pracím nebývalého merítka, samohybnou parní i motorovou techniku, drenázní a zavlazovací systémy vcetne sprinkleru apod. Masivní elektrifikace, jako jedna z Rooseweltových odpovedí na hospodárskou krizi, umoznila nahradit nespolehlivou vetrnou energii stabilním zdrojem - a na této bázi vyvíjet stále nové a sofistikovanejsí irigacní systémy. Technický pokrok se od té doby stal spíse zálezitostí univerzitních laboratorí a aplikovaného výzkumu. Sírení poznatku a jejich praktické uplatnování bylo dílem rady odborných spolecností, zájmových sdruzení a samozrejme - v neposlední rade - i USGA Green Section, zalozené jiz v r. 1921.

Travnatý green: nedostizný luxus

Travnatá jamkoviste byla zcela obvyklá na britských linksových hristích. Jejich prirozeným umístením byly terénní prolákliny, zabezpecující (coby retence povrchové vody) dostatek prirozené vláhy a pritom skýtající ochranu proti vysousení permanentními pobrezními vetry. Byla to téz místa s nejlepsí trávou - navíc casto krátce "strizenou", nebot slouzila za úkryt i králíkum a mnoha dalsím drobným zvíratum, která ji spásala. Miskovitý tvar (Punch-bowl ) byl povazován za ideální, nebot vyzadoval relativne nejmensí údrzbu a zajistoval nejlepsí kvalitu povrchu. Rovinné ci dokonce vyvýsene profilované greeny trpely vysousením, pokud nebyly proti vetru kryty dostatecne vysokými terénními valy a vlnami. O výjimecnosti takovéto konfigurace svedcí i fakt, ze se neobvyklé umístení nad terénem promítalo az do názvu jamek - jak pripomínají obe "High" na Old Course i jinde.

Co bylo v Británii prirozeným jevem, nebylo v Americe zdaleka samozrejmé. Tam, kde se nedostávalo prirozené vlhkosti, ani nebyl po ruce dostatek závlahové vody, byly travnaté greeny nedostizným luxusem. A nekde to proste neslo vubec. V Green Section Bulletinu c. 6/1921 se lze docíst: "Tri pred jedenácti lety zalozené travnaté greeny se zde (v Jizní Kalifornii) naprosto neosvedcily a proste zmizely… O nic lepsího, nez olejem prolitý písek, se od té doby nikdo nepokusil". Optimismem nehýril dokonce ani guru vsech amerických greenkeeperu a spoluautor jejich první ucebnice R. A. Oakley, kdyz v r. 1924 napsal pro Golf Illustrated: "Dobré greeny jsou nepredstavitelné bez dostatku penez ci jiných zázraku… Nedostatek prostredku ospravedlnuje nahrazovat trávníky hlinitopíscitými nebo jinými povrchy".

Vyjetý olej proti hmyzu

Hlavními alternativami k tráve byly bud holá hlína, anebo vyjetým olejem napustený písek. Vrstva zeminy o tloustce 15-20 cm byla skryta a nahrazena jemným pískem. Olej, nejen ze bránil prorustání plevele, odrazoval vsechen hmyz, cervy a jiné skudce, ale navíc písek tmelil a bránil tak vodní i vetrné erozi povrchu. Slo o velmi prostou technologii, rozsírenou zejména na americkém stredozápade a ve stepních provinciích Kanady. Problémem píscitých greenu bylo predevsím to, ze musely být relativne ploché, nebot kazdá svazitost byla zdrojem eroze - a tím pádem nerovností. Výsledkem byly monotónní plochy s jamkami uprostred. Místy existují dodnes. Pri pravidelných mistrovstvích v Sand Green Golfu se ovsem uplatnují zvlástní pravidla: po omarkování míce se dráha puttu smí uhladit bezzubými hrábemi nebo podobným nástrojem.

Písek zdaleka nebyl jediným alternativním materiálem, který se objevil na scéne. Ve stejné dobe jako citovaní autori reportoval R. S. Tufts o svých zkusenostech, prevzatých z Kolumbie. Popisuje "dobre drzící" greeny v Ridgewood CC, jejichz základem bylo utazené pilinové loze, prekryté vrstvou zeminy a svrchní vrstvickou písku.

Podle tohoto vzoru byl vybudován pokusný green i v Pinehurstu. Po dvou letech se vsak ukázalo, ze kýzený efekt je vykoupen dvojnásobnou pracností pri údrzbe citlivé svrchní vrstvy písku a navíc - cím intenzivneji se tato zpevnuje (napr. primícháváním jílovitých soucástí) a zesiluje, tím lépe sice vede míc ve smeru, ale tím více zase ztrácí na pruznosti a green prestává drzet prihrávky.

Skeble, bavlna a zelezo

Resení globálního problému bývalo zpravidla lokální. Na západe USA se ke stavbe greenu pouzívaly magnetické zelezité písky. Tento prumyslový odpad byl natolik jemný a konzistentní, ze jej ani nebylo treba tmelit olejem! Na pobrezních hristích bychom v jejich základu nalezli drcené skeble. V jizních státech se zase vyuzívaly olejnaté slupky bavlníkových semen. Tato myslenka vzesla ze severního Mexika, kde vítr dokázal kazdý rok znicit vsechna písková jamkoviste - dokud se nezacala pokrývat uválcovanou vrstvou slupek. Ta byla vuci erozi natolik odolná, ze umoznila greeny dokonce i mírne "ondulovat"…

Cím jiným a lépe uzavrít exkurzi do casu, kdy Shell Oil sponzorovala nejpopulárnejsí golfové turnaje a ochránci prírody jeste zdaleka nebyli dobre organizovaní?!