Carnoustie - tradice trvající staletí

Za golfem do Carnoustie

Skotské mesto Carnoustie, lezící v oblasti Agnus, se muze pysnit bohatou historií, historickými památkami, ale také jedním velkým sportovním lákadlem. Tím je Carnoustie Golf Links, svetoznámé, ale také nesmírne obtízné golfové hriste, které se stalo dejistem mnoha velkých a významných událostí.

Dostat se do Carnoustie lze nekolika zpusoby. Muzete prijet autem nebo priletet letadlem - nejblizsí letiste se nachází v Dundee, které lezí pouhých osmnáct kilometru od slavného hriste. Turisté sem casto prijízdí i vlakem. Ac to zní neobvykle, je to tak - na ulici Golf Street lezí nádrazí Golf Street Railway Station, které funguje od roku 1948 a stalo se jedním z místních symbolu.

Dobrou zprávou je, ze hriste v Carnoustie je dostupné verejnosti z celého sveta. Krome dejiste velkých turnaju se v areálu nachází jeste dalsí dve hriste - Burnside Course a kratsí Buddon Links. V bezprostrední blízkosti navíc lezí Carnoustie Hotel Club, ze kterého je úzasný výhled jak na slavné hriste, tak na Severní more, které se stará o to, ze se zde hraje golf, jaký se zde hraje.

Golf uz od sestnáctého století

Skotsko je povazováno za kolébku golfu a Carnoustie patrí mezi jeden z jeho klenotu. Golf se zde hraje uz od zacátku sestnáctého století, ale novodobá historie hriste se píse od roku 1842. To architekt Alan Robertson ze St. Andrews za asistence Old Toma Morrisona vybudoval devítijamkové hriste, které Morris o petatricet let pozdeji prestavel na osmnáctijamkové.

Nejvetsí zlom nastal roku 1926, kdy vyhlásený architekt James Braid místní hriste prestavel a Carnoustie mohlo o pet let pozdeji poprvé hostit jeden z majoru - British Open. Hriste od té doby uz nedoznalo výraznejsích zmen, zato slavných golfových turnaju hostilo opravdu hodne.

Slavné majory

Carnoustie si proslo mnoha historickými milníky. Tím nejvetsím by mohl být rok 1953, kdy se zde potretí v historii konalo British Open. Slavného vítezství se zde dockala americká golfová legenda Ben Hogan, který do své sbírky získal první Claret Jug, trofej pro víteze Open. Hoganova stopa je zde stále znát a návstevníci se po ní mohou vydat.

Open hostilo Carnoustie jiz sedmkrát, poslední poradatelství se datuje do roku 2007. Krome tohoto turnaje Carnoustie hostilo napr. Senior Open v roce 2010 nebo letosní Women’s British Open, které ovládla dámská golfová jednicka Yani Tseng z Tchaj-wanu. Naopak, muzské trofeje zustávají na britské pude. Poslední British Open zde vyhrál Ir Pádraig Harrington, v roce 1999 se velké výhry dockal domácí Paul Lawrie.

Car-nasty a Carnoustie efekt

Par místního hriste je 72, pro Open upravených na 71. Hriste merí 6 347 metru a skrývá radu nástrah a prekázek. Tou nejvetsí je nejspís pocasí, které je v Británii uz tak nevyzpytatelné a na linksovém hristi to platí dvojnásob. Cástecne i proto si Carnoustie vyslouzilo známou prezdívku. Jako Car-nasty zacali hriste nazývat americtí golfisté, kterí je povazují za jeden z nejnárocnejsích na svete.

Od British Open z roku 1999 se zase datuje pojem Carnoustie effect. Toho roku rada favoritu a hvezdných golfistu major nezvládla a vylámala si zuby na nevyzpytatelných podmínkách. Patril mezi ne i v té dobe devatenáctiletý spanelský mladík Sergio Garcia. Kdyz v prvních dvou kolech zahrál 89 a 83 ran, nezmohl se na víc nez na plác v nárucí své matky. To lepsí vzpomínky mají na hriste Richard Green, Steve Stricker, Colin Montgomerie a Alan Tait, jímz se povedlo vytvorit rekord hriste – 64 ran.

"Je to jedno z nejtezsích, ale zároven nejlepsích hrist, jaké na svete máme," tvrdí o Carnoustie Colin Montgomerie. A Padraig Harrington, poslední místní major champion, potvrzuje totéz strucne, ale jasne: "Jedno z nejlepsích hrist sveta."